Vcházíme do domů a bytů, které otvírají dveře do světa hudby. Ukazují nám umělce v prostředí zcela soukromém a dovolují nahlédnout do hudebního života jejich doby.Impozantní vily, velkorysé byty a pitoreskní rezidence na venkově či v místech letní zotavené architektonicky odrážejí úspěch svých obyvatel. Interiéry dokládají schopnost skladatelů pohybovat se ve velkém světě, jejich smysl pro sebeprezentaci

„Michaela Bartoňová - malířka, designérka loutek, loutkářka, loutkoherečka a multimediální umělkyně. Je velmi citlivý člověk - k prožívání svých blízkých, ke světu, k přírodě. Je snílek i fantasta. A své sny uskutečňuje. Už jako malá se chtěla stát malířkou, jak píše ve svých vzpomínkách, a taky se jí stala. Každou roli svého života, kterou si vysnila, hraje naplno, se vším, co má a může dát. Pro sebe

„Michaela Bartoňová - malířka, designérka loutek, loutkářka, loutkoherečka a multimediální umělkyně. Je velmi citlivý člověk - k prožívání svých blízkých, ke světu, k přírodě. Je snílek i fantasta. A své sny uskutečňuje. Už jako malá se chtěla stát malířkou, jak píše ve svých vzpomínkách, a taky se jí stala. Každou roli svého života, kterou si vysnila, hraje naplno, se vším, co má a může dát. Pro sebe

Proč si knihu přečístKniha Dávné světy, od mladého paleobiologa Thomase Halliday, představuje strhující cestu od doby ledové až po první výskyt mikrobiálního života před 550 miliony let. Kniha má celkem 16 kapitol, které odpovídají jednotlivým nalezištím, přičemž každá nese jedno obecné téma. Kromě toho v nich ale naleznete také mapy, poukazující na změny, jimiž Země prošla a ilustrace zobrazující

Proč si knihu přečístKniha Dávné světy, od mladého paleobiologa Thomase Halliday, představuje strhující cestu od doby ledové až po první výskyt mikrobiálního života před 550 miliony let. Kniha má celkem 16 kapitol, které odpovídají jednotlivým nalezištím, přičemž každá nese jedno obecné téma. Kromě toho v nich ale naleznete také mapy, poukazující na změny, jimiž Země prošla a ilustrace zobrazující

Proč si tuto knihu přečístJiž nevím, kdo mně Sluneční píseň dal. Necelých čtyřicet ručně opsaných řádek na tuhém papíře. Když jsem se před více než půlstoletím vydával na svoje první osamělé toulky po slovenských Karpatech, nosil jsem ty řádky v ruksaku, byly úplně lehoučké. Nevím, co mě tehdy přivedlo k tomu, abych si je vzal s sebou, míval jsem tehdy v hlavě úplně jiné, divočejší myšlenky. Poprvé